Příběh jménem Agrofert

Celý život se pohybuji v chemii

Vývoj koncernu bych přirovnal k chemické reakci. Nejen tu rychlost, ale i podstatu.

Téměř přesně teoreticky víte, co má vzniknout, jste důslední a přesně dodržujete podmínky, ale vždy může nastat neočekávaná situace a zároveň se vždy chcete posunovat dopředu, bádat a poznávat nepoznané. Nevím, zda to nazvat prozíravostí, genialitou nebo obrovským štěstím zakladatele Andreje Babiše. Snad vším dohromady. Ale především díky jeho neskutečnému úsilí, pracovitosti a píli, a hlavně práci a píli desítek tisíc dalších lidí mohl Agrofert vstoupit do čtvrté dekády svého života jako silná a sebevědomá firma evropského významu.

Bez lidí to nejde

V Duslu pracuji od 1. července 1978 a jsem hrdý na to, že jsem v současnosti jediným zaměstnancem společnosti, který pracoval na všech výrobnách čpavku, od původní jedničky až po nejmodernější čtyřku.

Technologie jsou dnes mnohem sofistikovanější, ale pořád je důležitý fyzický kontakt se zařízením.

Začlenil Agropol pod značku Agrofert

V koncernu začínal v roce 2007 na pozici ředitele controllingu a interního auditu. Postupně se dostal až k akvizici Agropolu, které šéfoval na straně Agrofertu.

„Agropol, to byla zvenčí krásná firma, ale vnitřní procesy byly poměrně nestrukturované. Když jsme začali řešit pohledávky a stavy zásob, nastal střet kultur. Vždy jsme ale z fúze využili to nejlepší, co bylo.”

Obilí v sile je pořád živé

To hlavní, co hlídám, je teplota. Jako u člověka. Když stoupne moc, je to zlé.

Vypadá to jednoduše, ale zas tak jednoduché to není, protože v každém počasí je ta teplota jiná – ideální teplota je do 12 °C, protože při ní brouci hibernují, ale o žních je v sile klidně i přes 30 °C. Teploty nad 45 °C už jsou velmi hlasitým signálem, že se s obilím v buňce něco děje.

Když se o zvířatech ví vše

Péče se vyplácí, krávy máme v kondici a ve vrcholném období laktace nadojí i sedmdesát litrů za den.

Průměr na ustájenou krávu máme nad třiceti litry, zatímco před třiceti lety, když nadojila kráva deset litrů, chodila se na ni dívat celá vesnice.

Hnojiva jsou pro Agrofert klíčová

V roce 2006 začínal v Agrofertu jako ředitel Kosteleckých uzenin. Respekt tamních řezníků si získal tím, že se jich nebál, vzal je na pivo a zajímal se o jejich názor. Odvaha, otevřenost a zájem o zaměstnance se mu osvědčily i poté, co přešel do Lovochemie a postupně do představenstev všech chemiček vyrábějících hnojiva. Aktuálně na starosti i aktivity Agrofertu v Německu, Rakousku a Francii.

„V Německu nás vnímají jako váženého investora a seriózního zaměstnavatele, vedle investic v technologickém parku jsme podpořili 75 miliony eur i rozvoj regionu.”

I chemička může být rodinnou firmou

Synthesia je pro mě taková rodinná firma, pracuje v ní manželka, oba synové, přítelkyně staršího z nich a také její otec. Když jsem do Synthesie v roce 1978 nastoupil já, dělala se nitrace ručně. Do nitrátoru se vnášela natrhaná celulóza a zalévala se nitrační směsí a pak se to ručně vyhrnovalo.

Nyní je vše jinak. Po letech se vše automatizovalo, čímž se nebezpečná ruční práce odbourala. Dnes se navíc hledí i na ekologii a úsporu, proto se investuje do takových věcí, jako jsou nové autoklávy.

Agronom je pán pole

Můžete přečíst stohy knih, ale pokud se skutečně osobně nesžijete se svým pozemkem, bude vám teorie k ničemu. Musíte dobře vědět, kde se nachází skála, kde je půda lehčí, kde je terén hlinitý nebo kde se drží mokro.

Jedině tehdy, když znáte místo, na kterém hospodaříte, můžete porozumět zákonitostem přírody. Mě na poli zapadlý kombajn nepřekvapí. Protože agronomovi, který svá pole obchází každý den, se podobné věci nedějí.

Členka síně slávy ankety TOP ženy Česka

Petra Procházková je v koncernu od února 1998. Svou odborností, nekompromisní pečlivostí a loajalitou se vypracovala na první ženu financí celého koncernu. Významně přispěla i k růstu koncernu do současné podoby.

„Chtěli jsme se stát rozhodujícím obchodníkem se zemědělskými komoditami na českém trhu. To s sebou přineslo i nákupy podniků ZZN, velkokapacitních sil v Brně Chrlicích a také zemědělských prvovýrob.”

Sílu stromu je třeba respektovat

Některý strom porazím za tři minuty, některý za půl hodiny. I když to tak nemusí vypadat, dřevorubci u své práce musí dost přemýšlet, není to jen o pile. Musíte respektovat, že každý strom je jiný.

Například buk – má košatou korunu a v ní roste různými směry i dvacet velkých silných větví. Když jej porazíte, zapíchají se do země a jsou velmi napružené, takže než je začnete řezat, musíte si dobře rozmyslet jak. Mají totiž fakt sílu.

Pravidlo tiskárny je jen jedno

V tiskárně pracuji již dvacet let, denně dojíždím 60 km tam a zpět, ale stojí mi to za to. Zkoušel jsem pracovat i blíž bydliště, ale po dvou letech jsem se vrátil.

Na Mafraprint nedám dopustit, máme tu skvělou partu i moderní technologie.

Původně do Agrofertu přišla na projekt Profrost

V roce 2006 začala stavět první linku, o dva roky později druhou. Když v září 2008 Andrej Babiš vyhlásil, že chce koupit Olmu, zmínila Simona Sokolová, že pracovala v kunínské mlékárně a Andrej Babiš reagoval po svém: „Budete řídit Olmu.”

Potravinářství není snadný obor. Musíte znát své bohatství. V Olmě byli hrdí na mléko, ale jejich produkt jejich rodinné stříbro se jmenuje jogurt.

Stejný recept už 80 let

Aby mohla vzniknout kvalita na konci, musíte ji mít už na začátku a přesně dodržet celý technologický proces. Husté, sladké kondenzované mléko se vyrobí tak, že z mléka odpaříte vodu a přidáte cukr.

Ví o tom své, v mlékárně pracuje už 18 let.

Umění řezníků se dědí

Řezníky byli děda i táta a já měl o své cestě jasno od první třídy. Život bez řezničiny si neumím představit. Ale jsem rád, že ubylo zabijaček s rodinou.

Protože dělat řezničinu v práci i ve volném čase, to je už trochu moc.

Zdatný obchodník s hnojivy

S užitečnými kontakty na českém trhu, který pomohl Andreji Babišovi rozjet Agrofert a zůstal mu věrný po celou svou dosavadní profesní dráhu.

„Andrej Babiš mě ke spolupráci lákal několikrát, několikrát jsem ho odmítl. Vlastně jsem mu v tom začátku moc nevěřil, dokonce jsem odmítl nabízený podíl. Dnes bych to už neudělal.”

Kdo může říct, že někdy řídil mašinu za devět milionů?

Vždyť co může být lepšího, než pracovat v souladu s přírodou, venku, na čerstvém vzduchu? Přání se mu splnilo a svou práci má rád.

Chov prasat na evropské špičce

Vystudoval jsem ekonomii na ČZU, vždy mě totiž přitahovala práce v zemědělském sektoru. Ale jako ekonom jsem se musel po příchodu do chovu prasat postupně o chovu vše učit.

A učím se v podstatě stále. Je úžasné, že máme na našich farmách tolik mladých a šikovných zootechniků. Bez nich bychom nemohli nikdy dosáhnout tak skvělých výsledků.

Pekárenství je jeho denní chleba

Od října roku 2004 zastává pozici generálního ředitele a později i předsedy představenstva společnosti Penam. Od roku 2019 je ve stejných pozicích také ve společnosti United Bakeries, čímž se v podstatě vrátil i do pekáren Odkolek, kde začínal.

„Andrej Babiš se chtěl setkat, protože ho zajímalo, proč nevěřím jeho firmě. A jak jsme se bavili, najednou jsem věděl, že si docela dobře umím představit, že pro něj budu pracovat.”

Dobrý mlynář zraje deset let

Mlynařina, to je neskutečné množství kombinací, seřizování strojů a hlídání kvality. Pšenice se různě mění, musím být stále ve střehu.

Na své práci mám rád, že obsluhuji špičkové stroje, které jsou jako mercedes mezi auty.

Od pece k mistrové

V pekárně pracuji od zaučení, což je 43 let a bez chleba si svůj život už ani neumím představit. Prošla jsem všemi pozicemi, byla u pece, vypracovala se na mistrovou.

Když jsem začínala, byla to tu všechno ruční práce, sázelo se do pece na uhlí. Ani ve snu by mě nenapadlo, jaké modernizace se dočkám.

Spočítá a připraví každou investici

Do koncernu nastoupil v roce 2008 je to uznávaný odborník na transakce se zkušenostmi z bankovnictví v Česku i zahraničí bez kterého neproběhne v Agrofertu žádný nákup firmy.

Investiční apetit Agrofertu se nezastavil ani ve třetí dekádě. Mezi významné akvizice patřil vstup do německého pekárenství, a zejména akvizice divize zpracování dusíku Borealis, největší nákup v historii Agrofertu.

Milimetrová přesnost strojů

Má pozice znamená nejen kontrolovat a řídit ostatní lidi a stroje, ale také v případě potřeby na kterékoliv pozici za kohokoliv zaskočit.

Nároky na porcování masa jsou opravdu maximální, například pro KFC musí být všechny kousky stejné. Stroj to dokáže na milimetr.

Udržujeme stroje v kondici

Specializuji se na sklízecí techniku a vlastně jsem něco jako doktor. Stroj přijde s poruchou a já musím přijít na to, co mu je.

Po mnoho let ředitelem právní divize

A blízký spolupracovník Andreje Babiše. Bez jeho vědomí se v Agrofertu neuzavřela žádná smlouva.

„Agrofert je tak již dlouhodobě zcela profesionálně řízeným koncernem nezávislým na osobě akcionáře, nemá šéfa, ale manažery. Je rozdělena do dvou fondů s různými správci. Systém dvou fondů byl zvolen jako pojistka a kontrola, neboť v určitých záležitostech se oba správci musí dohodnout na společném postupu.”

O les je potřeba pečovat s láskou

Do lesní školky Unilesu jsme nastupovali s přáním pracovat společně. A děláme to tak už pětadvacet let. Pracujeme spolu, protože jsme na to tak zvyklí. Vzájemně se podporujeme.

Bez sebe si práci už nedokážeme představit ani jediný den. Ve dvou se to prostě lépe táhne.

V roce 2011 iniciovala založení Nadace Agrofert

Ta od té doby pomáhá srdcem na stovkách míst tisícům lidí. Budovala ji od začátku, a dodnes je jejím hnacím motorem.

„S Andrejem jsme často posílali peníze těm, kteří nás v dopise přesvědčili. Pak jsme založili nadaci. A protože se na nás obracelo hodně matek samoživitelek, byli jsme možná úplně první v republice, kdo cíleně začal podporovat rodiče samoživitele. A další velké téma, které jsme v nadaci otevřeli, je pro společnost důležitá a zároveň silně podfinancovaná paliativní péče.”